8°C
Martin Dudek, Foto: Česká Miss/Lukáš Dvořák
Povídáme si jen pár dní po vašem triumfu v soutěži krásy, takže moje první otázka, kterou určitě „nečekáte“, zní – věřila jste ve vítězství?
Samozřejmě jsem vítězství nečekala. Zní to asi alibisticky, ale já jsem skutečně nevěřila, že by se něco takového mohlo stát.
Vyhrála jste někdy předtím nějakou soutěž?
Nikdy nic. Jen jednou v tombole bílý jogurt (usmívá se).
Co, nebo kdo vás přivedl na myšlenku se soutěže Česká Miss 2016 zúčastnit?
Soutěž se mi vždy líbila, ale nenapadlo by mne se přihlásit. Potřebovala jsem od někoho pošťouchnout, a to udělal můj přítel. Z legrace řekl mým kamarádkám, že jsem se přihlásila do miss. Já to samozřejmě vyvracela, ale začalo mi to vrtat v hlavě. A pak jsem si řekla – proč to nezkusit? Den před posledním castingem jsem zaslala přihlášku společně s mými fotkami z poslední letní dovolené, jiné jsem neměla, protože jsem nikdy profesionálně nefotila, a šla pak na casting.
A nakonec z toho byl triumf. Jak ho přijalo vaše nejbližší okolí?
Rodiče zpočátku ani nevěděli, že jsem šla na casting. A když jsem vyhrála korunku, táta byl a je z toho pořád nadšený a máma zůstala v opatrovatelské pozici a často mi říká – hlavně ať se ti něco nestane. A starší bratr je na mne hrdý a všechno se mnou konzultuje. A taky mne brání na sociálních sítí.
Copak, zažíváte pověstnou českou závist?
Částečně ano. Nejoriginálnější „gratulace“ po miss byly právě ty nepřejícné. Brácha mi říká, ať se vykašlu na komentáře na sociálních sítích, a já ho poslouchám. A přišly mi dva dopisy s adresou Andrea Bezděková, Česká Miss, Náchod. Ještě jsem je nečetla.
Kde se ve vás vůbec vzala soutěživost?
Asi ji mám po tátovi. Ať jsme hráli cokoliv – karty, šipky nebo tenis – vždy šlo o body a on musel být první. Něco z jeho povahy jsem zdědila.
Do Prahy jste přišla loni na podzim kvůli vysokoškolskému studiu. Bydlíte na koleji?
Ne, máme s přítelem pronajatý byt na Vyšehradě. Nejdříve jsme bydleli v Nymburku, ale dojíždění nás brzo přestalo bavit. Tak jsme si říkali, že se přestěhujeme do Prahy, ale příteli se nechtělo a já měla velký strach, že se nebudeme příliš často vídat. Nakonec našel byt na Vyšehradě.
Líbí se vám tam?
Nejdříve jsme bydleli na Flóře a tam jsem byla nadšená. Měli jsme poblíž stanici metra a všechno bylo kousek - fitka, obchoďák... Vyšehrad je sice hezký, ale poblíž nic není, je trochu nepraktický. Už jsem si na něj zvykla, ale teď se budu stěhovat do Horních Měcholup, kde mám jako miss rok bydlet. A už se mi po Vyšehradě začíná stýskat…
Jak jste si byt na Vyšehradě zařídili?
Postel, jeden fatboy a promítač. Jsme studenti a na žádné velké zkrášlování nemáme moc financí.
Asi jste už měla čas projít si Prahu. Co se vám tu nejvíce líbí?
Mám moc ráda památky. Ale baví mne spíše se procházet a kochat se, než chodit na prohlídky kostelů. Právě Vyšehrad je na procházky a kochání úžasný a na relaxování ideální.
„Soutěživost jsem zřejmě zdědila po mém tátovi“
A která část metropole vám nepřirostla k srdci?
Nemám ráda Žižkov, protože se tam necítím bezpečně. Je to špinavá čtvrť se spoustou pro mne nepřátelských obyvatel.
Přítel studuje to samé, co vy?
Ne, už má vystudováno, ale pokračuje v dalším vysokoškolském vzdělávání a navíc pracuje v reklamní agentuře.
Jak jste se vlastně seznámili?
Byla jsem na dovolené s rodiči, kde jsem potkala partu kluků. Skamarádili jsme se a s jedním jsem se začala stýkat i po dovolené. A on mě představil mému současnému příteli. Ale nebylo to nijak rychlé, začali jsme spolu chodit až po dvou letech od seznámení.
Jaký typ muže se vám líbí?
Mám samozřejmě doma chlapa podle svého gusta. Kluk musí být vtipný, musí se smát i mým vtipům, musí mne přitahovat a musím mít se s ním o čem bavit. Společné záliby a zájmy jsou tedy nutné.
Musí se smát vašim vtipům… Máte nějaký zvláštní smysl pro humor?
Ne, myslím to celkově. Abych se nesnažila a on neudělal jen – hm… Nebo aby jen otrocky nepřikyvoval.
Blíží se první květen, svátek zamilovaných. Slavíte ho s přítelem?
Nijak moc to nehrotím. Dát si pusu pod rozkvetlou třešní, to ano, ale že bych potřebovala být obsypaná růžemi… To by bylo nucené, navíc si myslím, že by si partneři měli vyznávat lásku po celý rok.
S titulem Česká Miss 2016 vám určitě přibylo mnoho povinností. Jednou z nich bude každodenní líčení. Nevadí vám to?
Počítám s tím, i když já nikdy nebyla zvyklá se příliš malovat. I jako mažoretka jsem to s líčením nepřeháněla. A navíc můj přítel tvrdí, že jsem hezčí nenamalovaná…
Můžeme vás ještě někde vidět vystupovat v roli mažoretky?
Už jsem bývalá mažoretka. Musela jsem skončit kvůli škole a Praze celkově, už jsem to nestíhala.
Až dostudujete, co dál?
Výhledově bych chtěla mít třeba modelingovou agenturu, ale to je ještě strašně daleko. Nerada moc plánuji a zvlášť takhle dopředu.
Odstěhovala byste se i mimo republiku?
Ne, ale baví mne cestovat a poznávat cizí kultury. Velice ráda se však vracím domů.
Držíte speciální diety?
Vůbec, papám pořád stejně. Pravidelně se hýbu, chodím běhat do fitka, hraji tenis, jezdím na kole, plavu, takže si mohu dovolit ve stravě zahřešit. Občas mám období, kdy si myslím, že bych měla třeba držet bezlepkovou dietu, ale pak si řeknu – a proč? Mám snad celiakii? Člověk musí znát svoje tělo a vědět, co mu dělá dobře a co ne.
Dopřejete si, samozřejmě v omezeném množství, i alkohol?
Pivo mi nechutná a po víně mě bolí hlava. Takže zbývají bublinky, a ty si ráda dám, především na oslavách. Ale nevyžaduji je každý víkend.
Kde se vidíte za deset let – na přehlídkovém molu, nebo s kočárkem?
Určitě chci rodinu a pokud možno co největší, minimálně dvě děti. Nevím zatím kdy, ale vím jistě, že chci být mladší maminka a nepořizovat si první dítě ve čtyřiceti. Na druhou stranu nechci nic uspěchat a určitě mám na děti ještě čas.
Andrea Bezděková
- Česká Miss 2016
- Pochází z Náchoda
- Koníčky: zimní sporty, tenis, cheerleading
- Životní krédo: Pokud to nezkusíš, nikdy se nedozvíš, jaké to mohlo být
.jpg)
